Sergej Preobraženskij

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Sergej Nikolajevič Preobraženskij byl ruský emigrant, plukovník bělogvardějské armády, účastník 1. Kubáňského (ledového) pochodu během ruské občanské války, jehož hrob je nejstarším dochovaným hrobem na 18. oddělení pravoslavné části Olšanských hřbitovů.

Sergej Nikolajevič Preobraženskij se narodil dne 21. března 1887 (9. března podle starého ruského kalendáře) ve městě Ponevěž v Kovenské gubernii Ruské říše (dnes město Panevėžys na území Litevské republiky). Jako mladý důstojník carské armády se zúčastnil bojů první světové války na východní frontě. Během války byl dvakrát zraněn a za svou statečnost byl dvakrát vyznamenán, poprvé Řádem svaté Anny 4. třídy a poté Řádem svatého Stanislava 3. třídy s meči.

Po bolševickém převratu v roce 1917 se zapojil Sergej Preobraženskij do protibolševického hnutí. Jako důstojník bělogvardějské „dobrovolnické“ armády se zúčastnil 1. Kubáňského (ledového) pochodu z Novočerkassku do Jekatěrinodaru přes Kubáňské stepi v únoru až dubnu 1918, který patří mezi klíčové epizody ruské občanské války. Během tohoto tažení padl velitel „dobrovolnické“ armády generál Lavr Georgijevič Kornilov. Všichni účastníci pochodu byli vyznamenáni čestným odznakem s vyobrazením trnové koruny, která se stala symbolem utrpení bělogvardějců v bojích proti bolševické hrůzovládě a za svobodné Rusko. Sergej Preobraženskij je pravděpodobně jediným účastníkem 1. Kubáňského (ledového) pochodu pohřbeným na Olšanských hřbitovech.

Plukovník Sergej Preobraženskij musel opustit svou vlast po definitivní porážce bělogvardějské armády pod velením generála Petra Nikolajeviče Wrangela na Krymu v listopadu roku 1920. Spolu se zbytky bělogvardějců byl evakuován do Turecka, kde se několik měsíců léčil v lazaretu zřízeném na britské ambasádě v Konstantinopoli. V první polovině roku 1921 přijel do Československa, kde zůstal až do své předčasné smrti na tuberkulózu v roce 1930. Byl řádným členem Svazu ruských válečných invalidů v Československé republice a z toho je zřejmé, že trpěl dlouhodobými následky bojových zranění z dob první světové války a ruské občanské války.

Během svého pobytu na území Československa bývalý plukovník bělogvardějské armády střídal různá zaměstnání, oženil se s pražskou rodačkou Marií Vrbovou a vedl život běžného ruského uprchlíka, nuceného opustit svou vlast, až na jednu důležitou výjimku… V prosinci roku 1925 byl Sergej Preobraženskij spolu se svým kamarádem Sergejem Větvinským obviněn z přípravy atentátu na prominentního bolševického vůdce Vladimira Antonova-Ovsejenka, který tehdy působil v Praze jako vedoucí sovětského diplomatického zastupitelství. Jednalo se o vůdčí osobnost bolševického převratu v Rusku, který v listopadu 1917 osobně velel útoku na Zimní palác v Petrohradě a nechal zatknout členy Ruské prozatímní vlády.

Přestože účast Sergeje Preobraženského na přípravě atentátu byla doložena pouze udáním dalšího spolupachatele neuskutečněného činu, byl potrestán trvalým vyhoštěním z území Československa. Následně však byl rozsudek zrušen Nejvyšším soudem. Obhájcem Sergeje Preobraženského během soudního líčení byl významný český advokát Josef Furich, osobní právník československého politika a prvního předsedy vlády Karla Kramáře. Tento fakt, stejně jako skutečnost, že si půl roku před zatčením pořídil Sergej Preobraženskij palnou zbraň, naznačuje, že informace o přípravě atentátu zřejmě měly určité opodstatnění. Karel Kramář byl znám jako důsledný odpůrce bolševického režimu a dlouhodobě podporoval kroky, které mohly vést k jeho svržení.

Neuskutečněný pražský atentát na bolševického vůdce Vladimira Antonova-Ovsejenka se zařadil do seznamu dalších úspěšných a neúspěšných atentátů na představitele bolševického režimu v evropských zemích. Připomenout lze především vraždy sovětských diplomatů Václava Vorovského ve švýcarském Lausanne v květnu roku 1923 a Petra Vojkova ve Varšavě v červnu roku 1927. Tyto atentáty zůstávají důležitým svědectvím pokračování boje za osvobození Ruska od bolševické tyranie i po porážce bělogvardějské armády. Fakticky se jednalo o pokračování ruské občanské války mimo uzemí Ruska, jejímž dějištěm se tehdy stala i Praha.

Sergej Preobraženskij zemřel dne 25. března 1930 na následky tuberkulózy ve věku pouhých 43 let. Pohřeb se konal dne 29. března 1930 na pravoslavné části Olšanských hřbitovů. Jednalo se o jeden z prvních pohřbů na 18. oddělení 2. obecního hřbitova poté, co bylo toto oddělení určeno městskou samosprávou pro pohřby osob pravoslavného vyznání. Dnes je hrob Sergeje Preobraženského nejstarším dochovaným hrobem na 18. oddělení Olšanských hřbitovů.

Vsevolod Alexejevič Korolkov se narodil dne 25. ledna 1893 (13. ledna podle starého ruského kalendáře) v Petrohradě. Pocházel z zámožné rodiny generála carské armády Alexeje Lvoviče Korolkova, který působil jako profesor na Michajlovské vojenské dělostřelecké akademii. Jeho starší sestra Věra Alexejevna Korolkovová, provdaná Nevědomskaja, byla malířkou a blízkou přítelkyní slavné rodiny ruských básníků Anny Achmatovové a Nikolaje Gumiljova. Podle některých svědectví krátkou dobu byla milenkou Nikolaje Gumiljova. Zanechala pozoruhodné paměti o svém přátelství s touto mimořádně významnou ruskou literární rodinou.

Po vypuknutí první světové války přerušil Vsevolod Korolkov započaté studium na Petrohradském polytechnickém institutu a přihlásil se do armády. Za svou statečnost během bojů na východní frontě byl vyznamenán Řádem svaté Anny 4. třídy. Po bolševickém převratu v roce 1917 se také zúčastnil ruské občanské války na straně bělogvardějské armády. Svou vlast, stejně jako plukovník Sergej Preobraženskij, musel opustit po definitivní porážce bělogvardějců na Krymu v listopadu roku 1920. Manžel jeho starší sestry, štábní kapitán Vladimir Konstantinovič Nevědomskij, zůstal na Krymu po evakuaci bělogvardějců a byl popraven bolševiky dne 10. prosince 1920.

Vsevolod Korolkov přijel do Československa z Konstantinopole na pozvání československé vlády spolu s první skupinou mladých ruských uprchlíků v říjnu 1921. Ruská pomocná akce, vyhlášená československou vládou, umožnila bývalým bělogvardějcům pokračovat v přerušeném vzdělání. Vsevolod Korolkov se díky velkorysé pomoci československého státu přihlásil na fakultu strojního inženýrství na Pražské polytechnice a jako jeden z prvních ruských studentů v Československu po sedmileté přestávce pokračoval ve studiu přerušeném první světovou válkou.

Po dokončení studia v roce 1928 nastoupil Vsevolod Korolkov do Akciové společnosti pro automobilový průmysl (ASAP) ve Mladé Boleslavi, předchůdkyně dnešní slavné automobilky Škoda Auto. Postupně se vypracoval na předního konstruktéra experimentálních prototypů osobních automobilů značky Škoda. Bývalý ruský uprchlík díky velkorysé pomoci československé vlády získal v Československu vysokoškolské vzdělání a následně výrazně přispěl k rozvoji československého automobilového průmyslu.
Vrcholem kariéry Vsevoloda Korolkova u automobilky ASAP byla práce na prototypu osobního automobilu Škoda 932, který bývá přezdíván „Boleslavský brouk“ a skutečně je velmi podobný slavnému německému vozu Volkswagen Brouk, ovšem vznikl o několik let dříve. Experimentální prototyp Škoda 932 získal, mimo jiné i díky mimořádným schopnostem a konstruktérskému nadání Vsevoloda Korolkova, na svou dobu zcela pokrokové tvary a dodnes patří mezi průlomové návrhy československého automobilového průmyslu. Práce na modelu Škoda 932 probíhaly v roce 1932. Bohužel k tovární výrobě automobilu Škoda 932 nikdy nedošlo. Experimentální prototyp dnes existuje v jediném exempláři, ale i tak zůstává důležitou kapitolou v dějinách československého automobilového průmyslu.

Vsevolod Korolkov zemřel za německé okupace dne 10. června 1942 v Mladé Boleslavi na tuberkulózu ve věku pouhých 49 let a dne 13. června 1942 byl pohřben vedle hrobu plukovníka Sergeje Preobraženského na pravoslavné části Olšanských hřbitovů do tehdy již nezaplaceného hrobu ruského studenta Pavla Gluščenka z dubna roku 1930.
Anna Alexejevna Korolkovová, rozená Mjasnikovová, vdova po generálovi carské armády a matka inženýra Vsevoloda Korolkova, přijela do Československa v roce 1933 a od roku 1938 žila spolu s rodinou syna. Zemřela dne 5. června 1943 ve věku 78 let a dne 8. června 1943 byla pohřbena vedle svého syna do nezaplaceného hrobu plukovníka Sergeje Preobraženského na pravoslavné části Olšanských hřbitovů.

Vzhledem k tomu, že hrob inženýra Vsevoloda Korolkova byl koncem 20. století pronajat jiné rodině a jméno této významné osobnosti není na jeho hrobě dnes uvedeno, správnou cestou se jeví uvést jméno tohoto významného konstruktéra osobních automobilů značky Škoda na sousedním hrobě jeho matky Anny Korolkovové a tímto alespoň částečně napravit křivdy vzniklé v posledních desetiletích neregulovaným pronajímáním hrobů významných osobností ruské emigrace na pravoslavné části Olšanských hřbitovů novým nájemcům.

Náhrobek:
Hrob plukovníka Sergeje Preobraženského na 18. oddělení pravoslavné části Olšanských hřbitovů je dnes zcela opuštěný a téměř srovnán s úrovní terénu. Z původního náhrobku se dochoval pouze zbytek betonového podstavce pravoslavného kříže vedle vzrostlé břízy. Správným postupem se jeví obnova tohoto hrobu formou vztyčení tradičního dřevěného pravoslavného kříže natřeného bílou barvou a uvedením na kříži jména plukovníka Sergeje Preobraženského spolu se jmény příslušníků rodiny inženýra Vsevoloda Korolkova.

Vyznám hrobu:
Hrob plukovníka Sergeje Preobraženského je zřejmě jediným hrobem na Olšanských hřbitovech, kde je pochován účastník 1. Kubáňského (ledového) pochodu z dob ruské občanské války. Tento hrob je zároveň důležitou připomínkou na rodinu inženýra Vsevoloda Korolkova, významného československého konstruktéra osobních automobilů značky Škoda. Současně představuje tento hrob cenné svědectví historického vývoje pravoslavné části Olšanských hřbitovů. Jedná se o jeden z prvních hrobů na 18. oddělení 2. obecního hřbitova a zároveň o nejstarší dochovaný hrob na tomto oddělení. Svou rohovou polohou hrob Sergeje Preobraženského výrazně ovlivňuje celkový vzhled emigrantské nekropole na Olšanských hřbitovech při vstupu směrem z ulice U Nákladového nádraží. Navrácení důstojného vzhledu tomuto hrobu se proto jeví jako nezbytný krok, který výrazně přispěje ke zlepšení celkového vzhledu této mimořádně významné části památkově chráněného areálu Olšanských hřbitovů.

Zdroje: