Momentálně jednáme se zájemcem o adopci tohoto hrobu
Václav František BAMBAS byl český filolog a překladatel.
O jeho mládí a životě je známo jen málo. Do literatury vstoupil ve 25 letech filologickou prací ze srovnávacího studia slovanských jazyků (Das Sprachgeheimnis enthüllt und praktisch dargethan, 1849; Krátký úvod k rodosloví jazyka slovanského, 1854) která vzbudila zájem tehdejšího tisku. Snažil se prosadit svou „přirozenou soustavu jazyka“, založenou na latině a slovanských jazycích, a její praktický význam ověřit veřejnou zkouškou povolenou vídeňským ministerstvem. Filologickým koncepcím se věnoval po celé 50. roky, avšak v závěru života bylo jeho dílo zesměšňováno a kritizováno, zejména i kvůli jeho překladům krvavých románů. Svá vlastní mnohasvazková díla uváděl často jako překlady anonymních autorů. Psal články do České včely (1846-), Hlasu (1864) a Pražských poštovských novin (1864).
Filologické teorie promítal i do svých prvních překladů (např. Sueův Věčný žid). Později překládal autory jako Renan, Michelet či Smetana. Do češtiny přeložil také německou autobiografii Augustina Smetany (Zápisky z církve vyobcovaného kněze dra Augustina Smetany, někdy řeholníka křižovnického, 1863).Od 60. let překládal spíše řemeslně, zaměřoval se na díla s politickým pozadím i příběhy ze zákulisí evropských dvorů, často od německé autorky L. Mühlbachové. V 70. letech s nakladatelem Bensingrem vytvářel mnohasvazkové „dobrodružné“ překlady s anticírkevním podtextem. Od 80. let se literárně odmlčel.