Vasil Zacharka

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Olšanské hřbitovy 2ob, odd. 18, hrob 226

Vasil Zacharka (1. 4. 1877 – 14. 3. 1943) byl druhým prezidentem exilové Rady Běloruské lidové republiky. Narodil se nedaleko Grodna. Roku 1895 se stal diplomovaným učitelem a nastoupil učitelkou praxi. Roku 1898 byl povolán do carské armády, z níž byl propuštěn roku 1902. Po vypuknutí rusko-japonské války byl v roce 1904 znovu mobilizován a až do roku 1917 sloužil na různých administrativních postech. Byl delegován na shromáždění běloruských vojáků Západní fronty, zúčastnil se Všeběloruského kongresu, který 25. 3. 1918 vyhlásil nezávislost Běloruské nezávislé republiky. Po vstupu bolševiků na území Běloruska v roce 1919 byla tato vláda donucena emigrova a nakonec našla útočiště právě v masarykovském Československu. V roce 1920 byl Zacharka vedoucím běloruské diplomatické mise v Moskvě, kde se vedl jednání s ruským ministrem zahraničí o uznání nezávislosti Běloruska a také o osvobození běloruských politických vězňů. Od roku 1925 se stal viceprezidentem a v roce 1928 se po smrti Petra Krečeuského stal druhým prezidentem exilové Běloruské nezávislé republiky.

Zdroje: