Vojtěch Černý

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Vojtěch Černý 20. 4. 1893 – 17. 4. 1938
ruský legionář
Olšanské hřbitovy 2ob, odd. 21, hrob 367
adopční nájemce Společnosti pro queer paměť, z. s. (od r. 2018)

Vojtěch Černý (20. 4. 1893 – 17. 4. 1938) byl ruský legionář, poddůstojník z povolání a pracovník
hnutí sexuálních menšin. Po zajetí na východní frontě vstoupil v roce 1916 do ruských legií, s nimiž
se zúčastnil mj. bitvy u Zborova, kde byl raněn. Po návratu do vlasti v roce 1920 působil jako rotmistr,
od roku 1927 jako štábní rotmistr u jezdeckého pluku č. 2 v Olomouci. Slibně se rozvíjející vojenskou
kariéru zastavila následujícího roku obžaloba pro pohlavní styky s osobou téhož pohlaví, v té době
trestné. Rozsudkem vojenského soudu byl Černý vedle krátkého trestu žaláře propuštěn z armády,
ztratil nárok na penzi a v podstatě také možnost najít jiné zaměstnání ve veřejném sektoru. Jako
osoba přímo existenčně poškozená paragrafem 129 trestního zákona o „smilstvu proti přírodě“
se počátkem třicátých let postavil do čela hnutí, jehož cílem bylo dosáhnout zrušení všeobecné
trestnosti homosexuality v Československu. V roce 1931 začal v Praze vydávat se svým bratrem
Josefem časopis Hlas sexuální menšiny, podílel se také na dosažení úředního povolení a skutečném
vzniku Československé ligy pro sexuální reformu. Konečného cíle se tomuto hnutí do roku 1938
dosáhnout nepodařilo (homosexualita přestala být v Československu trestně stíhána až v roce 1961),
důležitou roli však sehrálo rozvinutím neformální podpůrné sítě, pokrývající celé území státu. Vojtěch
Černý si na Velikonoce 1938 po dalším zatčení pro § 129 vzal život.

foto hrobu: archiv SPH, portrét: archiv J. Seidla
volně podle: Jan Seidl a kol.: Od žaláře k oltáři. Emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti, Brno, Host 2012,
s. 157-168.

Zdroje: