⋆ 20. 4. 1893 – † 17. 4. 1938
Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2018
Společnosti pro queer paměť, z. s.
Vojtěch Černý byl ruský legionář, poddůstojník z povolání a pracovník hnutí sexuálních menšin. Po zajetí na východní frontě vstoupil v roce 1916 do ruských legií, s nimiž se zúčastnil mj. bitvy u Zborova, kde byl raněn. Po návratu do vlasti v roce 1920 působil jako rotmistr, od roku 1927 jako štábní rotmistr u jezdeckého pluku č. 2 v Olomouci. Slibně se rozvíjející vojenskou kariéru zastavila následujícího roku obžaloba pro pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, který byl v té době trestný. Rozsudkem vojenského soudu byl Černý vedle krátkého trestu žaláře propuštěn z armády, ztratil nárok na penzi a v podstatě i možnost najít jiné zaměstnání ve veřejném sektoru. Jako osoba přímo existenčně poškozená paragrafem 129 trestního zákona o „smilstvu proti přírodě“ se počátkem třicátých let postavil do čela hnutí, jehož cílem bylo dosáhnout zrušení všeobecné trestnosti homosexuality v Československu. V roce 1931 začal v Praze vydávat se svým bratrem Josefem časopis Hlas sexuální menšiny, podílel se také na dosažení úředního povolení a skutečném vzniku Československé ligy pro sexuální reformu. Konečného cíle se tomuto hnutí do roku 1938 dosáhnout nepodařilo (homosexualita přestala být v Československu trestně stíhána až v roce 1961), důležitou roli však sehrálo rozvinutím neformální podpůrné sítě, pokrývající celé území státu. Vojtěch Černý si na Velikonoce 1938 po dalším zatčení podle § 129 vzal život.
Zdroj:
Jan Seidl a kol.: Od žaláře k oltáři. Emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti, Brno, Host 2012, s. 157-168.