Bohdan Vojtěch Šumavanský

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Bohdan Vojtěch Šumavanský (23. 4. 1891 – 4. 8. 1969), vlastním jménem Theodor Adalbert Rosenfeld, byl satirický básník. Byl nejmladším, posmrtně narozeným dítětem německého židovského lékaře, jeho dědeček byl rabínem v Hlohovci. Po dětství stráveném v Domažlicích se vrátil do Prahy, kde v roce 1911 maturoval. Poté byl rok v Anglii, kde se zdokonalil v angličtině. Po svém návratu střídal zaměstnání, pracoval jako dělník nebo i provozovatel vinárny. V letech 1917-1921 učil
angličtinu a živil se i jako překladatel a korektor. Jméno si nechal úředně změnit v roce 1926. V období protektorátu žil v Praze, ale hlásil se ke slovenské národnosti. Po válce se stal členem Syndikátu českých spisovatelů. V padesátých letech se projevilo jeho duševní onemocnění a byl opakovaně hospitalizován na psychiatrii. Koncem 20. let spolupracoval se satirickými časopisy Trn a Dobrý den, po roce 1945 přispíval sporadicky do denního tisku, později do časopisů Nový život, Plamen a Divoké víno. Jeho nejstarším rukopisem je Prakršno (1914), groteskní mystifikační slovník, v němž poprvé představil postavy Krhůtů a boha kanálů Lomikela. První vydanou sbírkou byly Kosočtverce na ohradách, Kruhy pod očima a Lomikel na dlásnech, vydané v letech 1930 až 1937. Přestože se v šedesátých letech oživil zájem o jeho dílo, k vydání dalších sbírek už za jeho života nedošlo. Šumavanského pozůstalost pak vycházela v sedmdesátých letech v samizdatu a v devadesátých letech v různých výborech. Krhůtské téma se ale dále rozvíjelo, mimo jiné i ústní tradicí, jejímž výsledkem je například i Krhůtská kronika Ervína Hrycha z roku 1967.

Zdroje: