Zdenko Auředníček

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Právník Zdeněk (Zdenko) Auředníček (14. 5. 1864 – 21. 9. 1932) byl advokát, známý především díky své obhajobě Leopolda Hilsnera. V tomto hrobu je pochována také jeho žena, spisovatelka Anna Auředníčková, rozená Schiková (22. 1. 1873 – 19. 7. 1957), a tchán, novinář Ignát Schik (18. 4. 1841 – 1. 9. 1899).

Ignát Schik, novinář (18. 4. 1841 – 1. 9. 1899), pocházel ze židovské rodiny z Nového Bydžova. Zastával funkci šéfredaktora staročeských novin Politik. Vystupoval proti velkoněmeckým a propruským tendencím. V roce 1877 se stal předsedou Spolku českých žurnalistů, první profesní organizace českých novinářů. Byl členem správní rady Národního divadla. Zemřel krátce před hlavním líčením v Hilsnerově procesu, ve vypjaté době, která zasáhla i jeho blízké.

JUDr. Zdeněk Auředníček, advokát (14. 5. 1864 – 21. 9. 1932), se narodil v Liberci ve vážené a známé rodině českého advokáta a zemského poslance JUDr. Antonína Auředníčka. V roce 1891 se oženil s Annou Schikovou. Jejich domácnost v Kutné Hoře se stala střediskem místního společenského, politického a vlasteneckého života. Vše se však změnilo, když Auředníček převzal ex offo obhajobu v Hilsnerově procesu. Antisemitské předsudky zfanatizované části české společnosti se přetavily do útoků proti němu i jeho rodině. Manželé se raději přestěhovali do Vídně, kde nadále podporovali vlastenecké spolky. Auředníček dosáhl v březnu 1918 Hilsnerova propuštění. Po vzniku Československa odmítl funkce senátního prezidenta Nejvyššího soudu a vyslance v Římě, protože se chtěl nadále věnovat svému povolání obhájce. Ve Vídni setrval až do konce života.

Anna Auředníčková, spisovatelka (22. 1. 1873 – 19. 7. 1957), spojovala životní cesty Auředníčka a Schika. Ve Vídni úspěšně prosazovala překlady českých spisovatelů. Za propagaci české kultury v zahraničí obdržela od prezidenta Masaryka československý Řád Bílého lva. Byla členkou Ženské ligy pro mír a svobodu, Amitiés Internationales, Federace mezinárodních pracujících žen, Spolku spisovatelek a umělkyň. Za nacistické okupace byla vězněna v terezínském ghettu. O svých zkušenostech napsala knihu Tři léta v Terezíně. Po válce opět začala překládat, věnovala se drobné publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí.

Zdroje: